Jak luštíme neznámá slova v textu?

V přípravě na hodinu s textem K. J. Erbena O dvou bratřích chce studentka děti v 4. ročníku už před čtením vybavit znalostí pojmů, o které v pohádce jde. Říká se tomu „budování vědomostního zázemí“, a znalost slov k tomu patří.

Ale může jít o dvě různé věci: jednak opravdu potřebujeme obeznámit děti s novými pojmy, o které se v textu „hraje“. Anebo potřebujeme, aby děti prostě porozuměly novým, neznámým slovům, která pojmenují něco známého.

Novými pojmy by mohly v této Erbenově pohádce být ty, které studentka dobře vyhmátla a zařadila do jedné z úloh v evokaci: bída, závistník, boháč, nouze, štěstí, rozum, plat, bohatství, chudák, žebrota. Některé z nich jsou v textu přímo tak pojmenovány (bída, boháč, štěstí, plat, závistník), jiné se vyrozumívají, ale to slovo v textu není (nouze, rozum).

S novými pojmy může učitel – podle cíle hodiny – naložit také tak, že je sám vyloží, nebo s nimi udělá nějakou aktivitu, v níž dojde k vysvětlení (žáci si ho navzájem vysvětlují, pracují se slovníkem, vyslechnou výklad od učitele, poradí se u sv. Google).

S takovými novými „slovíčky“ je vhodné pracovat tak, aby se děti učily postupům, které jim budou sloužit, až s nimi u knížky nebude nikdo, kdo by jim význam slova vyzradil. Je škoda nevyužívat příležitosti, v níž si děti mohou osvojovat nebo upevňovat čtenářské postupy pro „luštění významu neznámých slov“.

Studentka napsala zadání pro aktivitu před čtením (do evokace):

Rozdělte se po pěti do skupin a každý ze skupiny najde význam dvou z daných slov. Napište si, co pro vás dané slovo znamená. Pokud slovo neznáte, můžete využít slovník. Následně se ve skupině podělte o své poznatky. Má někdo pro slovo jiný význam? (bída, závistník, boháč, nouze, štěstí, rozum, plat, bohatství, chudák, žebrota)

Napsal jsem jí při komentování přípravy, jak se dá postupovat právě při luštění slovíček, která neoznačují pojmy, jež by žáci měli objevit a osvojit si jako cíl hodiny. Jde je o běžné významy v textu, jenomže jsou pojmenované pro žáka nezvykle (zastarale, řídce, s nějakou aktualizující obměnou, zvláštním tvarem atp.):

Úsek Erbenovy pohádky, v kterém jsou slova, jež jsem vybral pro objasnění, je tento:

A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned otevřel. V okamžení vyskočila Bída ven, a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákat, a objavši ho, líbala a děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil.

Jak se hledá význam slov: Nevezmeme rovnou slovník, nenecháme ani kamaráda to vysvětlit, protože kamarád a slovník při běžné četbě není vedle nás. První způsob je, že zkusíme tu větu nebo malý úsek textu přečíst ještě jednou, pomalu, možná i polohlasně či šeptem, a zkusíme, jestli nám ten význam nedojde z kontextu

Narazili jsme v pohádce na slovo rostouc, a na slovo objavši -Žák může spravedlivě namítnout: „Taková slova asi vůbec neexistují, nikdy jsme je nepotkali, paní učitelko!“ Odpovíme jim: „Tak se podívejte kolem, na celou tu větu: V okamžení vyskočila Bída ven, a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákat, a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákat, a objavši ho, líbala a děkovala mu….

 Všimli jste si předtím ve vyprávění, kde byla ta Bída? – Zmenšená v malé lahvičce! A vyskočila ven – tak co podle téhle věcné, dějové souvislosti slovo znamená? Jak patří svým významem to tohoto místa vyprávění? Které slovo by se sem dobře hodilo?

A jak vypadá slovo “rostouc”? Vidíte v něm nějaké jiné slovo, které vypadá podobně? Kdo řekl “já vidím rostlouct”, ten slyšel docela podobné slovo, ale ono se píše jinak, napíšu na tabuli – ROZTLOUCT – vidíte, že je jiné? A je možné, že by bída, když mu děkovala a líbala ho, mohla ho roztlouct? Není to opačná nálada?

 Když jste řekli “rostou” – že vypadá jako tohle “rostouc”, tak jste dobře poznali základ toho slova, ale kdo tam asi roste? Ten, kdo vylezl z malé lahvičky? Jestli ta bída se předtím zmenšila, je možné, že teď vylezla z lahvičky a narostla? Mohlo by to být napsáno také tak, že „V okamžení vyskočila Bída ven a rostla mu před očima a začala kolem něho radostně skákat“

A když pak Bída bratrovi děkovala a líbala ho, co mu asi přitom dělala dalšího, děkovného a radostného? 

Co asi znamená to slovo “objavši” ve větě kousek vedle? Vzpomenete si na nějaké slovo podobné? Že by “vši”? “Obě vši”? „Obejvila vši“? Ale jsou v této pohádce snad nějaké vši, a vůbec, mají tam co dělat? i setkání a děkování a líbání? Najde někdo podobnější slovo? Napadne někoho, co se ještě dělá, když se lidi vítají? Co ona to asi ještě udělala?

Ve slovníku tohle slovo objavši není, protože je to tvar slova, není to “infinitiv” jako vyskočit, líbat, růst. Bída v lahvičce chtěla vyrůst, děkovat mu, líbat ho a …. obejmout! Je těžké poznat, že k sobě patří jako tvary téhož slova obejmout a objala, a k tomu ještě starý tvar objavši. (Ale že tam nebyly vši, to jsme poznali. Tenhle tvar už se dnes nepoužívá, jmenuje se odborně přechodník, ale tomu se zatím neučíme.)

K jejich rozluštění některých slov se hodí postup, při které se máme podívat, jak je to slovo utvořené – jestli v něm jsou schovaná podobná slova, a jestli v něm některé části známe a známe jejich význam: ve slově závistník možná poznáme závist, a vidíme, že je zakončené -ník. To je podobný konec slova (přípona, přidala by paní učitelka termín, ale nevymáhala ho od dětí) jako obchodník, klenotník, hanebník, lakotník… – někdo, kdo něco dělá nebo je nějaký – lakotný, hanebný. Jaký tedy je člověk, který má cosi společného se závistí? Jeden z těch bratří byl skormný a dobropřejný, druhý byl závistník…

Atd. Takové luštění ovšem zabere nějaký čas, ale právě to je součást skutečného čtení a je to cesta k rozumění. Tomu máme děti naučit.

Existuje však ještě jeden způsob, o kterém děti asi vědí, ale netuší, že je taky „správný“, „povolený“. Tou cestou jak zjistit, co slovo v textu znamená, je číst dál a počkat si, že nám to dojde, se slovo v novém kontextu objeví znova. V jiné souvislosti ho možná pochopíme a vzpomeneme si, že už jsme ho četli. Je dobré se o tom šťastném porozumění zmínit druhým – aby se nám jeho význam z paměti nevypařil. A je užitečné zkusit najít ten předcházející výskyt v textu – možná nám to odhalí nový význam celé pasáže.

A zde je Erbenova pohádka:

BOHÁČ A CHUDÁK – Karel Jaromír Erben

Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli a seděl pod kupkou; spatřil bílou ženu, sbírala klasy, ježto zůstaly na záho­nech, a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se jí, co je zač a co tu dělá? ­ „Já jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice.“ ­ „A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?“ otázal se chudý. „Na východě,“ řekla bílá žena a zmizela.

I umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. A když jednou zrána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze zápecí Bída a plakala i prosila, aby ji vzal taky s sebou. „Oj, moje milá!“ řekl chudák. „Jsi velmi slabá a cesta daleká – nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši se, vlez do ní a já tě ponesu.“ Bída vlezla do lahvičky a on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. Potom na cestě, když přišel k jedné bažině, vyndal lahvičku a vstrčil ji do bahna a tak se Bídy zprostil.

Po některém čase přišel do velikého města a nějaký pán vzal ho do služby, aby mu kopal sklep. „Platu žádného ti nedám,“ řekl, „ale co kopaje najdeš, bude tvé.“ Když tak nějaký čas kopal, našel hroudu zlata. Dle úmluvy náležela jemu; ale on dal přece polovici pánovi a kopal dále. Konečně přišel na železné dveře, a když je otevřel, byl tu podzemní sklep a v něm nesmírné bohatství. Tu slyší z jedné skříně ve sklepě hlas: „Otevři, pane můj, otevři!“. I pozdvihl víko a ze skříně vyskočila krásná panna, celá bílá, poklonila se mu a řekla: „Jsem tvoje Štěstí, jehož jsi tak dlouho hledal; od nynějška budu s tebou a s tvou rodinou.“ Nato zmizela. On pak o to své bohatství opět se podělil se svým bývalým pánem, i zůstal mimo to nesmírným boháčem a jmění jeho den ode dne se mno­žilo. Nikdy však nezapomněl na svou nouzi.

Jednoho dne, procházeje se po městě, potkal svého bratra, jenž sem přišel za svým obchodem. I vzal ho s sebou domů a vypravoval mu obšírně všecky příhody své: jak viděl jeho Štěstí na poli klásky sbírat, jak a kde se své Bídy zprostil a jiné věci. Hostil ho u sebe po několik dní a potom mu dal na cestu mnoho peněz a ženě i dětem jeho mnoho darů, i rozloučil se s ním bratrsky.

Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu jeho Štěstí. Ubíraje se domů, neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zas Bídu poslat. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bah-ně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned otevřel. V okamžení vyskočila Bída ven, a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákat, a objavši ho, líbala a děkova­la mu, že ji z vězení vysvobodil. „A za to vděčna budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás již neopustím!“

Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: nikterak nemohl již Bídy z krku pozbýt, ani prodat, ani darovat, ani zakopat, ani utopit, neustále mu byla v patách. Zboží, kte­ré si domů vezl, pobrali mu na cestě loupežníci; dostav se domů žebrotou, nalezl místo svého sta­vení hromadu popela a z pole mu zatím úrodu všecku pobrala voda. A tak nezůstalo závistivému boháči nic než toliko –­ Bída!

Boj vědění s mocí (a nevědění s rozumem)
Nosná myšlenka - cíl - důkaz o učení a Bylo nás pět

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.