Kde se bere vztah k oboru/předmětu a výdrž v učení?

Bylo by príma to promyslit, kdy je na co v rozvoji dítěte vhodný čas.
Věříte, že je nezbytné, aby už malé dítě nabralo do paměti hodně již prokopaných cest (nejen v matematice, ale třebas v češtině a čtení!)? Pak se asi snadno stane, že nevzpomeneme na to, že vzdělávání se skládá jednak z paměti, jednak ze vztahu k učení a k oboru. Avšak tím se u mnoha dětí zabrzdí nejen chuť se učit, ale taky ta schopnost zlepšovat své poznávání a učení.

Některým dětem to vadit nebude, protože z nějakých náhodných důvodů nemají potíže se danou látku či problematiku naučit. Ale chraň je Pámbu, aby sami v dospělosti jednou zapomněli na to, jak mizerně se to učilo jiným spolužákům a kolik z nich zbytečně zůstalo pologramotných (případně koho dnes volí). Kdo obor víceméně sám od sebe umí, obvykle nemá ani potuchy o tom, proč to druhému nejde. To nejméně chytré je tvrdit, že druhý se nesnaží, že se neumí přinutit. Jednak nic nevíme, co a proč druhému nejde v učení, a jednak nám obvykle nedochází, jak úzký máme sami obzor a znalosti o procesech učení. Fakt čtěte ty Hejného výklady o učení. Promyslete si, v jakém věku a za jakého stavu duše můžete nejen vy, ale většina ostatních už může být schopna pracovat s pokorným úsilím. Opusťte na chvíli své představy o matematice – Hejný píše o učení, o tom, co se děje, když se někdo učí, a zde náhodou zrovna matematice.

Stejně tak byste měli víc vědět o tom, co se to děje v mysli žáka, když má přijít na to, co znamená některý pěkný literární text. Výzkumy ukazují, jak významné je pěstovat v žákovi „výdrž“ (endurance) – a nečekat, že ta přijde sama od sebe nebo na povel. To, čemu děti nenaučíme, obvykle nemohu samy umět. Jenomže učit nerovná se jenom vyžadovat, zadávat úkol! Podívejte se do učebnic svých dětí, kolik je v nich úkolů, které požadují výkon – ale zda dost místa, nebo zda vůbec nějaké místo, věnují tomu, aby se tomu dítě mohlo učit. Někteří lidé tenhle rozdíl mezi vyžadovat výkon X vyučovat činnosti ani neznají. Co je třeba konat, když se učíme třeba o době rudolfinské, abychom nejen znali data a jména a události, ale taky rozuměli jejímu významu pro nás? Asi nestačí žádat „přečti si stránky 42-61 a odpověz na otázky…“ „Jak mám ty odpovědi vytvořit, když já je předem nevím tak, jako je už víte vy, pane učiteli?“ Smí učitel spoléhat, že čtením naučného nebo popularizačního textu odpovědi v hlavě žáka jaksi samy „naskočí“? Může si učitel myslit, že žáka vyučuje, když mu při potížích řekne jenom „přečti si to ještě jednou, pozorně…“? A jakými postupy uvažování se dojde k tomu, aby žák dokonce rozuměl tomu, co výklad této historie na oněch stránkách učebnice říká o naší době a o našem vidění světa? Možná máte doma knížku, ve které někdo dobře umí tento nebo kterýkoliv jiný obor skutečně vysvětlovat a vyučovat čtenáře? Někdo radí číst si Feynmanovy přednášky o fyzice, ty beru. Doporučte mi (a nejen mně) i další takové knihy,  a hlavně pro mladší žáky…

Mám schůzku s paní Novák-Trotlmajer
Čarodějná zaříkadla v internetových diskusích

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.