Čarodějná zaříkadla v internetových diskusích

Představme si, že v nějakém chatování (tedy webové diskusi) se diskutéři přebíjejí různými výpady, které nemají sice mnoho společného s tématem blogu, pod nímž diskuse plyne, ale zato v nich jiskří nejen osobní urážky, ale hlavně a paradoxně tam jiskří temnota mysli.

Pro čtenáře nediskutující, ale přemýšlející jsem do jedné takové diskuse jsem napsal k svému předchozímu „postu“ a po reakcích tamních bojovníků zhruba tohle:

Máme pečovat o své a společné obezřetné vnímání významů a cílů, které jsou za různě emočně podbarvenými a často metaforickými výrazy, jimž se dříve říkalo „zaříkadla“. Více o nich píšu dole. Považuji je za velmi potřebné pro lidi, kteří chtějí žít v demokracii. V současnosti je zaříkačů příliš mnoho, takže se vytrácí obecná, sdílená důvěra v to, že něco pravda je a něco není a že se na to dá přijít. Vytrácí se důvěra, že problémy mají reálná a celkem přijatelná společná řešení, nebo aspoň cesty k nim. Avšak likvidací důvěry se příliš napomáhá tomu, aby se k moci dostali nebo udrželi lidé, kteří nechtějí nic řešit, ale chtějí jen pro sebe a pro svou moc využívat své pozice, nebo si vydělávat ve službách těch u moci. Velmi poučné se přečíst si o řeči a slovech Metafory, kterými žijeme od G. Lakoffa a M. Johnsona (dobře přeloženo i do češtiny). A ovšem Timotyho Snydera Cesta k nesvobodě, to zase k tomu, abychom rozuměli tomu, čím se navzájem podobá řeč čarodějů a řeč trollů, a jak obé vede právě k tomu likvidování společné důvěry. Možná to jedni dělají nevědomky a druzí cíleně, ale snášet to nemáme, jestli nechceme skončit třeba zase v Rusku, nebo u Trumpů.

Na webu Českaskola.cz je ukázka z blogu Václava Hořejšího „Zrušme maturitu a hodnoťme slovně“. V ní jsem nerozvážně odkázal na text, v němž prof. Milan Hejný ukazuje, jak se dá přemýšlet na procesem učení, které pozorujeme u žáka nad konkrétním výkonem. A hned se diskuse svezla mj. k útokům na jeho metodu vyučování matematiky, a k ní se jako obvykle sešlo velmi mnoho odmítavých až urážlivých vstupů.

Jeden z vášnivě se projevujících diskutérů mi tam odpověděl takto:

… nenapadlo vás někdy, že kdybyste toho Hejného netlačili s tak jakobínským zápalem a nenutili ho i lidem, kteří chtějí učit jinak nebo na řadu jeho nápadů přišli jinde nebo sami, tak by tolika učitelům nelezl na nervy? Kdo má rád mazánky?“

A pak ještě mi zkusil vysvětlit, proč se diskutérům v příspěvcích objevuje tak často a tolik emocí. V tom asi má pravdu, ale asi neuvažuje o tom, že ne všecky emoce se mají veřejně vylévat. Kdo by měl síly a chuť to číst, najde to na https://www.blogger.com/comment.g?blogID=9210966517210062357&postID=7348421301849210477&page=1&token=1563543895749

Ale to nedoporučuji číst, škodí to zdraví. Napsal jsem tam však rozbor toho vyjadřování, a myslím, že by se učitelům češtiny mohl hodit, a tak ho převádím sem:

Myslím, že by k překonání nevěcných emocí pomáhalo, kdyby se diskutující vyjadřovali specifičtěji. Chápu, že někdo pociťuje třeba zoufalství, když celou složitou problematiku vloží do jediného slova, např. „reformátoři“. To to pak musí vypadat docela beznadějně. Nebo když si odpustíte získávání informací a napíšete „a nenapadlo vás někdy, že kdybyste toho Hejného netlačili s tak jakobínským zápalem a nenutili ho i lidem, kteří chtějí učit jinak…“ – To už tu přece bylo dlouhá desetiletí – „to voni!“ Já bych potřeboval slyšet, pokud to platí na mě a mám patřit mezi nějaké ty „voni“, kdy jsem prof. Hejného „tlačil s jakobínským zápalem a nutil ho lidem, kteří…“ Kdyby se Vám podařilo tohle čarodějné zaříkání přeložit věcně, ani bych Vám nemusel odpovídat – dozvěděl byste se sám, co vlastně chcete říct.

Čarodějné zaříkání jsou slova a věty, které samy o sobě nemají věcný význam, ale do nichž jejich uživatelé vkládají magickou naději, že jejich pouhým proslovením/napsáním se změní skutečnost. Nápověda: Použití slova „tlačil“ má podvědomě způsobit u reálných čtenářů té diskuse, že bez zapochybování zaujmou postoj, jako bych patří k nějaké nelegitimní skupině mocných nebo přesvědčivých, kteří proti vůli ostatních způsobili šíření, rozvoj a vlivnost metody Hejného. „S jakobínským zápalem“ má v mysli čtenářů způsobit, že čtenář jakoby kouzlem, podvědomě, zapomene rozumné důvody, pro které lze zastávat názor, že metoda Hejného je dobrá, a začne se domnívat, jako by ty důvody pramenily z nerozumného, až fanatického nábožného vyznávání té metody. Slovo „nutil“ má podobné magické cíle jako „tlačil“. Slovo „lidem“ sice nemá tenhle magický náboj, ale zatemňuje myšlení o věci tím, že pojmenovává skutečnost velice povšechně a neurčitě. „Lidé, kteří chtějí učit jinak…“ nejsou jedna masa, ale je jich mnoho druhů, podle jejich vlastních důvodů, jenomže zaříkadlo má sugerovat, že jsou všichni jen nešťastným objektem „tlačení“.

Podobně znejasňuje diskuse i to, když se mluví třebas o „většině“, a neříká se „většina lidí v oboru, které já znám…“ – ovšem pokud se neopíráte o nějaký skutečný průzkum. Jenomže pak by se ta většina početně hodně zmenšila a ztratilo by tu kouzelnou sílu. Celé to zaříkání pak má mít další čarovný vliv: Všechny ty kouzelné účinky slov se mají složit v ten efekt, že čtenáři, kteří sami sebe samozřejmě považují za dost rozumné a spravedlivé, mají zaujmout odmítavý postoj k osobě, na kterou zaříkadlo mířilo, a zároveň s tou osobou odmítnou vše, co jí čaroděj podsouvá.)

Já si myslím, že víru v magii moc lidí u nás nemá, a že používání zaříkadel v projevech diskutérů odhalí nebo vyciťují. A to považuji za důvod, proč ty diskuse nečtou. Napadá mě však, že právě to může být opravdovým cílem čarodějů. Znechutit a odradit co nejvíce čtenářů od toho, aby se danou problematikou zabývali, když je z ní cítit tolik čertoviny (H2S). V tom je úsilí čarodějů velmi blízké snahám trollů. (Výraz „je z ní cítit tolik čertoviny“ jste správně rozpoznali jako zaříkadlo.)

Kde se bere vztah k oboru/předmětu a výdrž v učení?
Učíme se rozumět učení se?

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.