Kde gramatika nestačí – zase -í vs. -ejí

Na webu iRozhlas Českého rozhlasu sděluje Michaela Danelová názor Cyrila Höschla na dnešní masové protesty (4. 5. 2019): „… Politikům se ale podle něj zatím příliš nedaří přesvědčit veřejnost, že se ve svých obavách mýlí. …“

Mýlí se politici, nebo veřejnost, nebo dokonce on, jehož názor je sdělován? Věcně je to spíše jasné – politikům se u nás totiž dobře daří ujistit či přesvědčit zdejšího občana, že se pletou, když se chovají tak, jako by na mínění poloviny národa nezáleželo. Jen politici sami to nevědí, jak se pletou.

Sloveso mýlit se, podle vzoru prosit, má jenom koncovku -í pro obě 3. osoby (on se mýlí, oni se mýlí). Obecná čeština tohle odedávna kompenzuje, a vtlačuje -ejí i tam, kam ta koncovka  historicky nepatří – protože se tím usnadní dorozumění, a omezí možnost, že by se adresát  mohl mýlit.

To je malá upomínka pro ty, kdo rádi hlásají, že je čeština nejkrásnější řeč na světě. Je, ale jako každá krása má i své pihy. (Možná ji dělají zajímavou?)

Učíme se rozumět učení se?
Co žák umí, když umí...

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.