Zase chtějí zjednodušit češtinu?

Občas se ve veřejné diskusi objeví příspěvek, který navrhuje, aby se z češtiny odstranily ty „zbytečné“  prostředky, pravidla, jevy. Buď proto, že prý není snadné se jim naučit, nebo že nemají žádný důvod, nebo obojí. Třebas že se nemá psát čárka před nebo. A ovšem zrušit i/y, atp.

Asi před čtrnácti dny jeden podnikatel napsal tohle na stránce https://nazory.aktualne.cz/komentare/cestina-pro-21-stoleti-musi-se-zjednodusit/r~1877a0921d7611e99e300cc47ab5f122/v~diskuse/

Myslím, že nestojí za to, tenhle blog ani číst – pán je prostě málo informovaný a přemýšlí jen „z první vody načisto“. Ale tisícihlavá diskuse k tomu je na pováženou. Některé hlasy tam jsou dost rozumné, ale najděte je mezi stovkami nemyslících.

Jeden jsem tam taky přidal, jistě zbytečně, ale třeba se hodí ho číst zde:

Opravdu je v pravopisu hodně míst zmotaných – ale nemyslím, že mají dobrá řečení. Úprava, změna přináší obvykle problémy jinam (třeba kdyby se „povolilo“ aby jste, jak by Vám pak připadalo pouhé aby? Věta „Psal na stroji, aby jste to po něm dokázali přečíst“? by se měnila na „Psal na stroji, aby jest to po něm šlo přečíst“? A jak by se mělo psát takové „abys to uměl“ – snad „abyjs to uměl“ Kdybyjs chtěl? V jazyce fungují různé vnitřní „logické“ vztahy, které naši hlavu nutí podvědomě hledat analogie, systémové vztahy mezi jevy. Proto Vás rozčiluje nesmyslnost pravidel pro psaní velkých písmen ve vlastních názvech. Není v nich systém. (A být asi moc nemůže, navrhuji to snášet, a hlavně nedělat z toho ostudu. Ostuda je, když někdo blábolí jedno přes druhé, když diskutuje mimo mísu, když nedává pro své názory pořádné argumenty nebo když nerespektuje, že druzí mají jiné myšlenky – a když o tom všem ani sám neví! Tomu by se měl ve škole naučit, a neměl by být trápen cvíčky a diktáty a testy z malicherností pravopisných.)

Navrhuji, aby si každý, kdo se vyjadřuje k pravopisu, případně ke gramatice češtiny, nejprve dobře promyslil, jakou ten jev, který chce navrhnout pro zjednodušení psaní, má roli ve čtení – tedy v snadnosti luštění textu při čtení. Pohotovému, neproblematickému a příjemnému čtení napomáhá hodně mechanických věcí, jako jsou čárky nečárky před nebo, případně psaní i/y, a taky dnes časté nelišení „oni sází“ X původní „oni sázejí„, atd. Je jich hodně, a naučit se jim znamená pomáhat svému čtenáři, aby bez odporu a dlouhého luštění přečetl můj text a přijal nezkresleně a bez nechuti jeho myšlenky nebo pocity atp. Pak si o nich bude myslit svoje, ale nezabarveno únavou, nechutí nebo nedůvěrou k tomu, jak na něj můj text „promlouvá“. Zkusím najít i nějaký doklad toho, kdy rozlišovací schopnost při čtení má i mně/mě (ale nevím jistě, že má). Takové případy, které ani skrytě nepomáhají hladkému čtení, by snad nenadělaly po úpravě ani škody v čtení literatury národní minulosti. Odříznout se od národní minulosti, nebo ji volně zfalšovat, chtěli hlavně různí totalitní vůdcové.

Znovu a znovu připomínám tu vyzvu Viléma Mathesia (to byl asi nejmoudřejší český jazykovědec doby předbolševické): Co v jazyce má funkci rozlišovací, má být zachováno. – Kdyby si o tom uměli ti navrhovači „zjednodušení“ chvilku zapřemýšlet, možná by si ušetřili čas se psaním.

A ovšem si jeden nemá plést obtížnost českého pravopisu a jazyka s neúčinností školní výuky češtiny. Česká škola ve své tradičnosti doposud ani nedovolí učitelům zkusit vyučovat češtinu účinněji. Zaplaťpámbu za to, že aspoň někteří učitelé, hlavně na 1. stupni, učí děti číst knížky, psát vlastní texty, mluvit spolu kulturně…

 

Dušínovy dívky

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.