Učení a vyučování jsou opravdu dvě různé věci!

Jedna dáma, která říká, že je konzervativní rodič, na svém blogu vyvěsila deklaraci, a tu přejal web Česká škola. Její představy o vzdělání a vzdělávání, jsou typické – takové, jaké mívají lidé, kteří se považují za zastánce starobylých hodnot, ale kteří nemívají dost jasno v pojmech, o kterých myslí. Bohužel, a bohužel totéž platí i o mnoha pokrokářích, i o těch, kdo nejsou ani ani.

K té stránce http://www.ceskaskola.cz/2019/01/ladka-ortova-deklarace-konzervativniho.html jsem přilepil někde na konci stohlavé diskuse 31.1.2019 něco, co ani moc neprobírá její názory a přání, ale spíše způsoby uvažování a zacházení s pojmy. Napsal jsem tohle:

Jsou jazyky a země, kde jsou slova pro „učit se“ a „vyučovat“ znějí každé docela jinak než druhé a jsou významem úplně přesně odlišená. To hodně pomáhá nejen chápat, o co jde ve vzdělávání, ale také co myslí ten, kdo o něm mluví. U nás, tím, že „učení“ bývá chápáno tu jako „učení se“ a jindy jako „vyučování“, se vnáší nejasno i do „učit“ a „vyučovat“. Pak není divu, že tak málo lidí, kteří chtějí o vzdělávání něco důležitého říct, mluví hlavně o výuce, tedy o tom, co dělá učitel, jak je nastaveno učivo a cíle výuky, kontroly a sankce atd. Oni to za to zásadní upřímně považují, jestli se nemýlím. Ale myslím, že by hodně pomohlo, kdyby se i učitelé, i rodiče, a snad by to zvládli i politici, chtěli hodně dozvědět o procesech žákova učení (lépe říkat procesech učení dítěte, aby se nám nestalo, že to, co se v dítěti děje ve škole, odtrhneme od toho, že se učí od narození do smrti i mimo školu, že se jeho dovednosti poznávací utvářejí a rozvíjejí i díky poměrům v kultuře, ve zvycích rodin, v tom, na co se společně věří, a to všecko není „studuje“).
O tom, co to je, když se člověk učí, existuje dnes (ale ne dříve) milion dobrých pramenů, jenže ty se u nás na učitelských fakultách vyučují minimálně, a v širší veřejnosti se nešíří… Možná je to malou znalostí cizích jazyků? Možná tím, že jsme maličký národ a že peníze tudíž jdou hlavně jinam? Ale možná ta neznalost pochází i z nevůle: pro mnoho lidí je náramně bolestné nebo ohrožující si uvědomit, že něco neznají, neovládají nebo že tomu (už zase) nerozumějí. A tak trvají na tom, co znají z předchozích, leč překonaných fází lidského vývoje. Pak je těžké společně hledat dobré cesty k tomu, jak pomoci mládeži, aby byla moudřejší než my staří. Jak se může národ sám vytáhnout za vlasy na strom, aby unikl nebezpečí úpadku?

Děti samy kladou otázky k textu

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.