Ještě o předvídání vs. hádání při četbě, neboli jak se učitel sám učí termínům

Princip práce s termíny je už mnoha učitelům jasný, ale v přípravném studiu se mu teprve učíme:

Zaprvé mají termíny smysl hlavně k tomu, aby žákům umožnily srozumitelně se dorozumívat nad svou prací v daném předmětu. Pokud sami žáci nepotřebují se jeden s druhým dorozumět nad literární nebo věcným textem, vysvětlit si, co je tam psáno a co to znamená a jak je to napsáno, pak termíny nepotřebují, a učitel jim vyučuje jen proto, aby mohl žáky z nich zkoušet a dávat zámky. Marný bývá i druhý, ač ušlechtilejší cíl – že skrze termíny žák nahlédne do pojmů a tím se v něm vyvine odborné myšlení nebo úcta k vědě. Nevyvine, protože práce s termíny bude pro žáka falešná. Kdobymyslel-naVanoce

Tak je to i se slovem předvídat (předvídej z názvu, co můžeme očekávat od tohoto příběhu: „Kdo by myslel na vánoce“) a se slovem hádat („Uhádni, odhadni, hádej, o čem to bude.“). Ono se prý nic moc nestane, když učitel dětem říká „Hádejte, o čem to bude“. Jenž pak se děti neučí vyvozovat tu předpověď z toho, jaká vodítka jsou v názvu, v ilustraci, v první větě nebo prvním odstavci, nebo po první části četby atp. Mnozí opravdu jen trefují naslepo, co jim vytane bez přemýšlení. To se sice čtenářovi jistě děje taky, ale u čtenáře na rozdíl od ťunti je ten rozdíl, že čtenář si hned podvědomě praví“ to bych si myslil, jenže podle čeho? Můžu si tuhle svou touhu nebo nápad dovolit, anebo čtu líp, když se zamyslím nad tím, co všecko v tom začátku mi o pokračování něco napovídá?“
Dvě studentky připravily při praxi literární výchovy předvánoční hodinu s úryvkem z knížky „Kdo by v létě myslel na Vánoce“od Ilony Fišerové (il. Kateřina Šišperová, vydal Albatros 2017)

Ve fázi před čtením (nazvaly si ji Seznámení s knihou, a my víme, že to slovíčko seznámení je tajemné – nikdo moc neví, co tím sám myslí!) promítly dětem obálku knihy na interaktivní tabuli se zakrytým závěrem názvu (KDO BY V LÉTĚ MYSLEL NA … ), a žáci měli vymýšlet dokončení názvu. Jak to přesně zadaly, a co s těmi odhady třída dělala, nevím, ale věřím (byl jsem nemocný a doma), že už vědí, v čem to předvídání opravdu spočívá a že pouhé hádání není k ničemu.

Jiná studentka ze skupiny po shlédnutí toho výstupu psala do reflexe, „několik momentů, které mě zaujaly. Za prvé bylo hezké “hádání” posledního slova názvu knihy. Píšu to v uvozovkách, protože si myslím, že děti mohly najít plno vodítek, která by je navedla na to správné slovo. Název knihy byl: Kdo by v létě myslel na …… Řekla bych, že dost napomohla ilustrace moře s chlapcem a kometou na nebi a také samotný název, který napovídá nějaký kontrast. Odpovědi byly například Vánoce, komety, moře, zimu. Je vidět, že někoho obrázek i zmátl.

Myslím si, že je dobré pracovat v literatuře s obrázky, ale zase nenechat děti, aby vymýšlely úplné nesmysly.“
Takže mě těší, že chápe, i když slovo hádání sama použila – ale dala ho vědomě do uvozovek. Přál bych si, aby dalším krokem v profesním vývoji mých učitelek bylo, že už ani v uvozovkách nepoužívají nepřesná nebo zavádějící slůvka, ale samy jsou vzorem pro děti, jak vypadá, když se o textu a o čtení mluví výstižně a jasně.

Napsal jsem jí odpověď:

Psala jste reflexi stručně, to je dobře, a tak doufám, že si za svými větami i rozumíte do hloubky, co jimi myslíte. To když jste napsala o předvídání podle ilustrace:

„Myslím si, že je dobré pracovat v literatuře s obrázky, ale zase nenechat děti, aby vymýšlely úplné nesmysly.“

A ještě jsem napsal:

„Potěšilo mě, že jste dala hádání do uvozovek a taky to vysvětlila – že šlo o předvídání. Pomalu si sama zvykejte na používání náležitých slov (pro Vás z VŠ jsou to termíny, ale) pro děti to budou přesná slova, která je nezavádějí v omyl – hádání si mají schovat na trefování nebo na hádky, a slovo předvídání si osvojí a samy ho budou spolu používat při „Učíme se navzájem: „Ty teď máš předvídat, a já budu dávat otázky, jo?“ atp. Ať Vám, a pak i žákům, už hádání ani nenapadne, když se náhodou nechtějí pohádat…“

Ale tím příštím krokem ve vývoji učitelky by mohlo nyní být ještě víc:

„Asi jste promýšlela i to, jak to tedy budete dělat? Jak se vede to vyvozování nějaké souvislosti z obrázku, aby to žákovi pomáhalo neplácnout první, co ho napadne. Napište si to a archivujte pro budoucí práci ve třídě, vůbec to není lehké, a hodně učitelů to tak prostě nechává, a tvrdí, že prostě „někteří žáci nic nevymyslí, plácají pokaždé“ atp. Takový učitel nevyučuje, má děti jen na hlídání.“
Zrovna třeba s tímhle titulem by si to mohl každý sám vyzkoušet – tak jak se žáků v páté třídě zeptat, jak jim předvídání zadat a jak zacházet s jejich výplody, zda je nějak o- nebo u-pravovat, a jak s tím naložit v souvislosti s četbu celého textu a s prací v celé hodině?

Co žák umí, když umí...
Děti samy kladou otázky k textu

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.