Děti samy kladou otázky k textu

V jednom výstupu v 4. třídě daly studentky na praxi v konci hodiny dětem úkol vytvořit vlastní otázky k tomu, co četly.Ale žádaly, aby děti nekladly otázky k obsahu, tedy k ději. Je možné a dobré bránit dětem v položení určitého typu otázky?

Jaké otázky děti napadnou, když dostanou svobodu je samy klást? Asi všelijaké, podle toho, co čtenáře zaujalo, co jemu leží na srdci, s čím měl při četbě potíž a nejasnost atp. To „zakázání“ některých otázek je vždy riskantní, protože žák se právě na to chce především zeptat. Anebo potřebuje nejdřív probrat ten „obsah“, děj, a teprve tím se v jeho hlavě ujasní text natolik, že poté vyplodí i složitější otázku. Právě tomu přechodu od povrchových otázek k těm hlubším je máme učit. A možná by šlo je nechat ty otázky jakékoliv vytvořit a napsat na lístky A5, pěkně velkými písmeny , a pak si je na tabuli nebo na zemi v kruhu vyvěsit a utřídit. Jen si ukázat ty 2 druhy otázek. Možná se pak ptát těch, kteří dali ty dějové či obsahové otázky, proč je to zajímá, proč to potřebují vědět – oni se vysloví, uplatní sebe a asi si u něco ujasní, a pak přejdeme na ty hlubší otázky v druhé kategorii, a tím se dostanou ke slovu ti, kteří míří hlouběji, vyjeví se dobré důvody a ti „dějoví“ tazatelé uvidí, nač je možné a dobré se ptát. Na ty otázky hlubší pak můžeme navázat dalšími aktivitami, takže ti dějoví vidí, co se cení, o co by se měli taky pokoušet, a navíc dostali příklad a školení, kde takové otázky hledat.

Ještě o předvídání vs. hádání při četbě, neboli jak se učitel sám učí termínům
Pak si společně řekneme...

Vaše otázky, připomínky, nápady

Vaše e-mailová adresa nebude publikována.